Lektoři

Helena Střížková

kytara

„Vážení čtenáři, vzhledem k tomu, že v hudebním světě nejsem veřejně známou osobou, považuji za vhodné, abych se řádně představila. Začnu tedy od začátku. 

1981 jsem se u Berounky potkala se Štěpánem Rakem. Moji rodiče ho mylně považovali za trempa, protože právě tak vypadal a hrál Niagáru. A tak přisedli, pozpívali a rozhodli se, že až povyrostu, přihlásí mě do lidušky. 1987 jsem začala chodit k Jiřímu Dobešovi a rozhodla se, že budu učitelkou hry na kytaru. 1989 jsem po setmění na břehu Vltavy zahrála skladby Štěpána Raka Nocturno a Svit luny a zažila své první souznění s kytarou. 1990 jsem dostala desku Vladimíra Mikulky, na které měl neskutečně modré oči. Chodila jsem pak na všechny jeho koncerty. 1996 mě přijali na Pražskou konzervatoř. Mým kantorem se stal Václav Kučera a já se chtěla stát kytaristkou. 2002 mě přijali na HAMU do třídy Štěpána Raka. Založila jsem duo s flétnistkou a rodinu s houslistou. 2013 na koncertě ke stému výročí narození Štěpána Urbana jsem se potkala s Táňou Klánskou, která mě pobídla k účasti na soutěži PRAGuitarra Clásica. 2015 jsem se poprvé zúčastnila soutěže jako pedagožka. Otevřel se mi dosud neviděný obzor. Uviděla jsem schopnosti mladých talentovaných kytaristů vědomě vedených skvělými pedagogy. Uvědomila jsem si, že nabrat a ověřit zkušenosti je otázkou mnohaleté praxe, ale že existuje zkratka a tou je mentoring. A tak jsem požádala Táňu, aby se stala mou mentorkou. 2016 jsem začala brát pravidelné lekce na bicí soupravu u pedagoga pražské konzervatoře Pavla Razíma. Znovu jsem na sebe oblékla kůži začátečníka a současně se tak stala velmi trpělivou, příjemnou a citlivou učitelkou.“

Helena Střížková a Setkání s hudbou

„2019 jsem jela do Soběslavi jako pasivní účastník. Nadšeně jsem sledovala výuku jiných nástrojů než je kytara a zároveň jsem čerpala a ověřovala poznatky na lekcích u Táni. 2020 jsem v Soběslavi v roli lektora znovu prožila všechny výše popsané klíčové body mého života. Uvědomila jsem si, že snaha něčeho dosáhnout může být cestou a motorem, který mě žene v před. Ovšem největší radost je, že zažívám i beze snahy dostavení souznění a uvolnění. Jako jsem zažila kdysi na břehu Vltavy a jako jsem viděla, slyšela i sama prožila při Setkání s hudbou v Soběslavi.

2021 se těším na Setkání.“